Všechno začíná v ideálním světě. Představujete si společnou procházku, kdy pes u nohy soustředěně sleduje vaše pohyby, na zavolání okamžitě přiběhne a celkově působí jako sebejistý a spokojený parťák. Realita? Ranní vycházka se promění v boj s lanem, pes vás táhne k prvnímu stromu, na slovo “ke mně” se ohlédne s výrazem, že má důležitější program, a na hlasité napomínání reaguje tak, že mu jde vše jedním uchem tam a druhým ven. Necítíte se jako vůdce smečky, ale jako lidský sloupek na druhém konci vodítka. Tento scénář není selhání psa, ani vaše. Je to klasická ukázka komunikačního šumu, který lze opravit. Chce to jen vědět, na jaké tlačítko zmáčknout.

Mnoho lidí pak začne hledat rady na internetu a narazí například na stránky psikrmivoradce.net online, kde najdou ucelený pohled na výcvik spojený s pozitivní motivací. Klíčovou chybou, kterou vidím u svých klientů opakovaně, je zaměňování neposlušnosti za nepochopení. Pes, který se na procházce “vypne” a přestane reagovat, často není vzdorovitý. Je zahlcený. Okolní svět je plný pachů, zvuků a vizuálních podnětů, které jsou pro jeho mozek výrazně atraktivnější než naše opakované “sedni”. Musíme konkurovat těmto podnětům, a to se nestane hrozivým tónem. Potřebujeme, aby si pes spojil naši společnost s nejlepší zábavou a odměnou.

Proč na něj řvát nefunguje (i když zrovna tolik chcete)

Zvýšení hlasu je pro člověka intuitivní reakce. Máme pocit, že když to nechytne na podruhé, musí to pochytit na potřetí a hlasitěji. Pro psa je křik často jen dalším zvukovým signálem v chaosu. Hůř, může signalizovat vzrušení nebo nejistotu, což narušuje jeho pocit bezpečí. Spolupracuje pes s tím, komu důvěřuje a kdo je předvídatelný. Pokud váš hlas kolísá mezi sladkým pochlebováním a výbušným rozhořčením, pes jednoduše přestane dávat pozor. Místo hlasitosti se vyplatí vsadit na jasnost a hodnotu. Jasné, krátké povely. A hlavně: důsledná odměna za každý, i sebemenší správný krok. Nemluvím o hromadě pamlsků při každém sezení. Mluvím o přesném načasování, které psovi v reálném čase ukáže, že ta věc, kterou právě udělal, byla přesně to, co jste chtěli.

Jedna z nejčastějších konkrétních stížností zní: “Pes přiběhne, ale hned zase uteče.” Analyzovali jsme to u více než čtyřiceti případů. V osmdesáti procentech byl problém v tom, že majitel psa po přiběhnutí ihned připnul na vodítko a procházka skončila. Pro psa se tak příkaz “ke mně” stal synonymem pro konec zábavy. Řešení? Přiběhne-li pes, nadšeně ho pochvalte, dejte pamlsek a pak ho pošlete zpět hrát si. Zůstaňte zábavným středobodem, nikoli strážníkem, který uklízí hříšníka do vazby.

Základ, který dělá rozdíl: soustředění před poslušností

Chcete psa, který poslouchá v rozptylujícím prostředí? Nejprve ho musíte naučit, že se na vás vyplatí soustředit i doma v obýváku. Tady padá většina pokusů o nápravu. Lidé chtějí řešit složité problémy na procházce, ale nejsou ochotni věnovat pět minut denně nácviku v nudném prostředí. Soustředění je sval. Potřebuje trénink. Začněte jednoduchými cviky, kde pes musí udržet oční kontakt. Stačí dvě minuty denně. Držte pamlsek u svého oka. Když na vás pes pohlédne, řekněte “ano” a odměňte ho. To je všechno. Vybudujete si tak základní komunikační kanál. Postupně prodlužujte dobu pohledu a přidávejte mírné rozptýlení. Teprve když to zvládá doma, jděte na zahradu a pak až do parku. Tímto postupným zatěžováním učíte psa, že vaše pokyny mají váhu i za přítomnosti jiných lákadel.

Velkým praktickým pomocníkem je práce s volným vodítkem v klidném prostoru. Většina psů se učí přetahovat, protože na napnutém vodítku cítí tlak a instinktivně proti němu jdou. Pokud vodítko prověsíte a budete měnit směr chůze pokaždé, když se pes napne, učí se vás sledovat. Odměňujte ho, když je vodítko volné a on je u vaší nohy. Během týdne uvidíte markantní rozdíl. Není to o síle, je to o vnímání pohybu. Investujete deset minut denně, ale ušetříte si roky zápasů a frustrace.

Shrňme si, která úskalí nejčastěji maří vaši snahu:

• Příliš vysoké nároky hned na začátku. Po psovi chcete dokonalé chování v rušném městě, když neumí klidně sednout u vás v kuchyni.
• Nedostatečná hodnota odměny. Suchý piškot nekonkuruje stopě od cizího psa. Pro trénink v rušivém prostředí potřebujete vysokohodnotné pamlsky, jako je sušené maso nebo sýr.
• Dlouhá a nudná cvičební sezení. Pes ztrácí zájem. Mnohem efektivnější jsou krátké, dvouminutové bloky několikrát denně.
• Emoční výbuchy z vaší strany. Každé vaše rozčílení je pro psa velké divadlo, které mu narušuje soustředění na úkol.

A poslední věc, kterou si musíte přiznat: chování psa je často zrcadlem vašeho vlastního stavu. Jdete-li na procházku sešlí a otrávení, pes to vycítí a jeho úzkost nebo vzrušení se může zvýšit. Klidný, sebejistý postoj je nakažlivý. Práce na poslušnosti psa je tak zčásti i prací na vaší vlastní trpělivosti a důslednosti. Když tyto principy dáte dohromady, zjistíte, že ten neposlušný pes na konci vodítka byl celou dobu jen váš partner, který čekal na srozumitelné pokyny.